MORHEN

Kronika

Pád Melanoru

14.10. 2006 Klánovický les
Původně nás mělo jet o něco více, ale nakonec jsme ve vlaku seděli jen já a  nečlen Dúnadan. Ani nevíte, jakou radost mi udělalo, že pojedu za elfy. Trošku mi ji zkazilo to, že jsem si doma zapoměl uši. Stejně by mi ale asi nedržely.
 Na místě bylo pár známých z předchozí bitvy, mimo jiné i velitel gondorské zálohy se svým aktivním kamarádem. Já jsem si oblékl svůj starý kostým a adam improvizoval s prostěradlem, pak jsme si šli nechat schválit zbraně. Kupodivu prošla i Dúnadanova zbraň s neobalenou špičkou. Zaregistrovali jsme se, poslechli pravidla a šli na věc.
 Elfové společně se satyry byli obyvateli lesa a bojovali proti pokrokovým lidem a traslíkům, kteří rušili staré pořádky. Všechny pevnosti byly jedna od druhé vzdálené jen několik desítek metrů. Naše armáda sestávala ze dvou hlavních skupin opatnácti členech s krycím jménem Blesk a Hrom. Já byl zvolen nejvyšším (a také jediným) pokladníkem a žádnou velkou radost mi to zrovna neudělalo. Určili jsme si kuzelníka a tím se stal jeden známý z Minas Tirith. No, a pak tu byl maldý, černovlasý král Argon se sekyrou a bradkou.
 Celá akce se nesla v duchu neustálých potyček a obléhání jedné či druhé strany. Někomu by to mohlo připadat poněkud jednotvárné, ale já si to tedy náramně užil. Na konec akce seproti sibě postavily všechny čtyři armády, aby se rozhodlo o osudu Melanoru. Samozřejmě že vyhráli elfové a satyři. Poté se bitva ještě jednou teď už mimo hru opakovala a to už vyhráli lidé a trpajzlíci. Pak už jsme se jen tak poflakovali po bojišti a vyzývali jeden druhého na férovky.. Kdo chtěl, mohl se ještě zúčastnit obléhání města obsazeného organizátory.
 Když už většina lidí odešla, i my jsme se zbalili a vyrazili na vlak.
Žádné komentáře