MORHEN

Kronika

Prázdninová pouť

Úštěk a okolí 5.-8.7 2006
Úterý:
  Okolo jedenácté jsme měli sraz na Masaryčce. Pak jsme(Fingil, Aldaril, Adam) jeli vlakem do Lovosic. Odtud nám za hodinu jel vlak do Úštěka. Z úštěckého nádraží jsme šli asi 4 kilometry na hrad Hřídel u vesnice Blíževedly. Hrad byl opravdu krásný, postavený na skále a ačkoli z něj zbyla jen nevysoká zídka, jeho neupravený a zpustlý vzhled ve mě vyvolával příjemný pocit. Jediný problém nám dělali mravenci. Kamkoli se člověk hnul, všude byly ty mrňavé kousavé potvory. K večeru jsme se šli podívat do vesnice a vístní podivné hospodě si dali limonádu (Aldarilovi a Adamovi totiž nechtěli prodat pivo).
 
Středa:
  Asi v jedenáct jsme opustili Hřídel, v Blíževedlech jsme si nakoupili a vydali se na další hrad jménom Ronov. Nebyl příliš daleko, avšak cesta k němu byla namáhavá, neboť byl postaven na srtrmém kuželovitém kopci. Ale stálo to za to. Opravdu nádherný hrad. Relativně zachovalý, a ten výhled(já jsem se radši moc nekoukal, výšky memusím)! Pak jsme se vydali na dalůší cestu, tentokrát k rybníkům,  protože v horkém letním dni jsme po namahavém výstupu cítili potřebu jít se vykoupat. Nakonec jsme se ale zastavili u nějakého jezírka, s umělým vodopádem, odku skákal nějaká porta kluků. Další zastávka se konala v kempu na jídle a když jsme nakonec došli do Holan,  ještě jednou jsme se vykoupali v místním rybníku. Až do půlnoci jsme pak seděli v hospodě akoukali na fotbal. Když skončil rozhodli jsme se že půjdeme dál přes noc, dokud se nám bude chtít. Bylo krásně. Hvězdy a měsíc nám svítily na cestu a všude bylo ticho. Jen když jsme procházeli jedním lesem, trochu na nás podla tíseň.
 Ve vesnici Hvězda jsme zjistili, že jsme asi někde špatně odbočili. Stejně se nám ale už dál nechtělo a tak jsme se utábořili vedle něčí zahrady. Pitomý komáři!
 Jo, a abych nezapoměl, v té hospodě jsme konečně vymysleli náš znak. Jistě, není nijak originální, ale společenství více lidí musí být založeno na kompromisu.

Čtvrtek:
 Ráno jsme si u jedněch manželů natočili vodu a šli kousek zpět ke správné odbočce. Procházeli jsme suchým borovým lesem a když jsme vylezli po jedné ze skal, byli jsme docela dost uřícení. Naštěstí jsme ale za chvíli objevili občerstvení na kraji vesnice Skalka. Naneštěstí bylo nechutně drahé, ale co nám zbývalo? Teprve potom jsme objevili další krámy, ale to už bylo poněkud pozdě.
 Ze skalky to bylo asi 3 km k Helfenburku. Tam jsem to měl rád. U studánky jsme natankovali a pak nás už čekal jen výstup k hradu. Spravoval to tam jeden asi devatenáctiletý kluk, pak přišla ještě jedna rodinka a jeho kamarád. Hrozně rád jsem to tam znovu navštívil, protože to je jedno z mých nejoblíbenějších míst.
Adam s Aldarilem si večer povídali s těma klukama, já jsem na ně fakt neměl náladu a tak jsem šel zachvíli spát.

Pátek:
 Když jsme ráno vstali, ranní ptáče Adam už byl na nákupu ve Skalce, jak nám večer slíbil.
My dva jsme vzali láhve a šli dolů ke studánce pro vodu, kde jsme na Adama počkali. Tam jsme se pak nasnídali rohlíků s marmeládou.
Ti dva kluci už na hradě nebyli.  I my jsme se po chvíli lenošení rozloučili s rodinkou a namířili si to do Úštěku. V potravinách jsme si naposledy koupili jídlo. Zastavili jsme se na nádraží, abychom zjistili, kdy nám to jede. měli jsme dost času, a tak jme přelezli plot za kolejemi a šli na koupaliště u rybníku Chmelař. V půl čtvrté jsme odjeli vlakem do Lovosic a za deset minut nám to jelo do Prahy. Škoda, že jsem s sebou neměl kytaru. Moc mi tam chyběla.
Žádné komentáře